Sakuřino doupě

The Twelve Commandments of Gingarou First: Aim to be the number one hotel in the galaxy. Second: Food and etiquette are mainstays of culture. Third: Bookmark today's page in our guest's life. Fourth: A smile is the ultimate ambiance. Fifth: Our only vice is service. Sixth: Tradition evolves with innovation and experimentation. Seventh: Clean sheets symbolize pure hearts. Eighth: Provide unlimited hospitality in limited time. Ninth: Bow down deep but always aim high. Tenth: Discipline with a fist! Reconcile with a high five! Eleventh: Wag your tail, but never wag a shift! Twelfth: A true hotel is always storied. Dávno je tomu, kdy lidstvo zmizelo z povrchu planety Země a příroda si začíná brát zpět, co její jest ... ale i přesto v bývalé Ginze v bývalém Tokiu stále stojí hotel Gingarou a co víc, stále funguje. Hlavou celého hotelového personálu je Yachiyo, oddaný hoteliérský android, který neúnavně dohlíží na ostatní robotické zaměstnance, očekávají návrat svého majitele a lidst...

Květen nějak výstavám nepřál, a tak jsem se na Skleněné kontrasty Vladimíra Kleina dostala až pár dní před jejím koncem, ale o to víc jsem ráda, že jsem ji stihla a o to víc si ji užila. Je až neuvěřitelné, že se zrovna z tak křehkého materiálu, jako je sklo, dají vytvořit takové skvosty nejrůznějších tvarů a struktur, a ještě v takové velikosti. Dobré nasvícení taky udělá své, a i když si třeba ve výtvarném umění na modernu úplně nepotrpím, tady jsem nadšeně nakukovala do každé škvíry a ze všech úhlů ... fakt neskutečné. *-*

Už je to deset let, kdy malý nevinný chlapec jménem Rihito Tatsuno zachránil doslova za pět minut dvanáct 450 let starého upíra jménem Ranmaru Mori. A celých deset let už Ranmaru pracuje v lázních, které Rihitova rodina po generace provozuje, ovšem ne nezištně - vyčkává. Vyčkává, aby s úderem Rihitových osmnáctých narozenin ochutnal jeho panickou krev (každý upír má své oblíbené jídlo) a zažil v podstatě gurmánský zážitek srovnatelný s jídlem v Michelinské restauraci. Nyní patnáctiletý Rihito ovšem nastupuje na střední školu, a hned první den se zakouká do spolužačky. Ranmaru, který je zděšen z toho, že by Rihitova nevinnost mohla být poskvrněna a on se celé ty roky přemáhal zbytečně, je ochoten ze stínů udělat cokoliv, aby Rihita ochránil před újmou, i jít přes mrtvoly ... doslova.

Tohle se mi naprosto trefilo do vkusu - groteskní vraždy, které mají evidentně společného víc než jenom dílky skládačky, se kterými je každá z nich spojená, poněkud excentrická policejní profilovačka a především neteř jedné z obětí, kterou i po deseti letech stále podezřívá nejen vyšetřující detektiv, ale vlastně i ona sama, ultra moderní prostředí Soulu a celková estetika, která mi víc než cokoliv připomněla Hannibala (má to takový This is my design vibe a to já ráda :3). A konečně zase jednou detektivka, která je skutečně krimi thrillerem a ne telenovelou vydávající se za kriminálku (žádné Drama™). Bavilo velmi, takových počinů bych klidně brala víc.